Já, který se ponořil do srdce světa (žena, která se ponořila do srdce světa) – Sabina Berman

the complete review-fiction

Me, Who Dove into
The Heart Of The World
by
Sabina Berman

obecné informace / přehled shrnutí / naše recenze / odkazy / o autorovi

• španělský název: La mujer que buceó dentro del corazón del mundo
• USA název: já, kdo se ponořil do srdce světa
• UK název: žena, která se ponořila do srdce světa
• překlad: Lisa Dillman

– návrat na začátek stránky –

naše hodnocení:

B+ : stávkující a dobře odvedené-ale také velmi bizarní

viz naše recenze pro plnější hodnocení.

z recenzí:

• “Bermanova kniha září svým vlastním lákavým šarmem a jistotou. Její zobrazení Karen je lákavě vnímavé v mnoha aspektech autistického stavu-echolalia, hledání smyslového vzrušení, neschopnost lhát nebo pochopit metafory.”- Adam Feinstein, pozorovatel
• “jedinečný hlas-lyrický a tázavý, je dostatečně silný, aby nesl příběh, ale linie zachování spiknutí přidává další podporu.”- Publishers Weekly

Vezměte prosím na vědomí, že tato hodnocení představují pouze zkreslený výklad a subjektivní názor celého hodnocení na skutečné recenze a netvrdí, že přesně odrážejí nebo reprezentují názory recenzentů. Podobně zde vybrané ilustrativní citace jsou pouze ty, o kterých se subjektivně domnívá, že kompletní přezkum představuje tenor a úsudek přezkumu jako celku. Bereme na vědomí (a připomínáme a varujeme), že mohou být ve skutečnosti zcela nereprezentativní vůči skutečným recenzím jakýmkoli jiným opatřením.

– návrat na začátek stránky –

kompletní recenze:

já, kdo se ponořil do srdce světa nebo, jak to má britský název, žena, která se ponořila do srdce světa – vypráví dnes jednačtyřicetiletá Karen Nieto. Její výchovu převzala teta poté, co zdědila rodinné sídlo Mazatlán a konzervárnu tuňák. Karen je zřejmě autista: má potíže s mnoha společenskými aktivitami a normami – “zdá se, že necítím všechny ty složité věci a imaginární věci, které cítí standardní lidé”-a funguje na úrovni základní školy v určitých oblastech i nyní-ale také vyniká v jiných: má vynikající paměť, vynikající prostorové povědomí a rozpětí pozornosti a vynikající organizační schopnosti. Jak jí vysvětlila její teta:

v 90% standardních měřítek inteligence jste někde mezi imbecilem idiotem, ale v 10% jste na vrcholu světa.

Karen obecně nepodává ruce ani se nedívá lidem do očí. Je zmatena budoucím časem (“jak jsi mohl mluvit o době, která neexistuje a nikdo neví, jaké to bude, až to bude ?”) a metafory (“metafory podkopávají pravdivost vašich informací. Proč sakra nemůžete žít bez metafor ?”stěžuje si). Není schopná lhát ani fantazírovat.
její teta se přišla podívat na schopnosti dítěte a snažila se je podporovat. Nakonec, Karen dokonce šla na univerzitu – i když si na hruď nalepila štítek: “Různé schopnosti” varovat své profesory a spolužáky. Je také testovacím předmětem pro studenty třídy kvantitativní psychologie, zatímco studuje chov zvířat.
Karen fascinuje rodinný rybářský podnik – kterému se daří špatně poté, co USA zakázaly dovoz z Mexika, údajně proto, že lov tuňáků také síťoval delfíny. Karen doslova plave s rybami, pozorovat je a co se s nimi stane úzce; vymýšlí humánnější způsoby, jak je chytit a zabít, a zajišťuje, že delfíni nejsou v tomto procesu poškozeni. Nakonec se dokonce odstěhuje – a od Mexika-a vyvíjí proces, který zaručuje nejkvalitnější tuňákové maso, úlovek, který se nyní prodává spíše na sushi než v konzervách.
Stručně řečeno, jedná se o bizarní příběh – a v jeho detailech je často ještě bizarnější. Mezi postavami, které hrají významnou roli, patří profesor, který nejprve seznamuje Karen s myšlenkou humánního zabíjení, agresivními (a občas velmi kreativními) aktivisty za práva zvířat, stejně jako světský obchodní partner, který má talent na to, aby změnil většinu všeho, včetně Karenových různých schopností (a jednoho z jejích vynálezů), ve svůj prospěch. Karen nakonec ukazuje trochu fantazie (a pochopení budoucího času) v plánování a pohledu do budoucna. Přesto je to protagonista, jehož vizitka pro většinu románu čte: “Inženýr v humánní porážce” a který stále občas najde potřebu vybavit postroj, aby mohla odpočívat jako mrtvá ryba, nebo se potulovat v neoprenu (s ploutvemi a bez ploutví).
Karen opakovaně vychovává Descarta a Darwina-pohrdá tím prvním, uctívá toho druhého. Pojem cogito ergo sum ji zmátl-a myslí si, že to lidstvu bránilo v řádném porozumění a vztahu k divoké zvěři:

kdybych byl světovým ministrem školství, spálil bych Všechny Descartesovy Knihy, a nejen jeho, ale také všechny knihy všech spisovatelů, kteří myslí jako on-přibližně 99% těch, které vyšly v posledních 3 stoletích-a studenti, stromy a fauna by mi za to poděkovali.

Karen je neobvyklý vypravěč, samozřejmě, líčí zcela bez emocí. Existuje mnoho scén průmyslového zabíjení zvířat, které může být těžké vzít, ale i ty prezentuje zcela neutrálně; nedostatek jakéhokoli morálního pobouření nebo emocionální reakce z její strany je činí ještě znepokojivějšími, než již jsou. Karen však směřuje k určitému chápání zvířat, které má emocionální aspekt, a nakonec převezme úplně jinou roli – celkově dělá zajímavou (i když spíše nepravděpodobnou) cestu osobního a veřejného objevování.

já, který se ponořil do srdce světa opravdu zvláštní knihu. V některých ohledech to vypadá zcela formálně, a přesto je to také nápadně originální. V zápletce jsou neustále překvapení, přesto bizarní, jak to všechno je, se nějak necítí nepřiměřeně. Jistě, Bermanovo tónové ovládání pomáhá udržovat vyprávění a drží ho pohromadě-i když je tento hlas tak zvláštní. Existují inspirované nápady a scény-včetně pomsty na profesora Huntingtona, nejlepšího amerického experta na jatka – a možná jedním z důvodů, proč je román tak zajímavý, je to, že Berman dělá tolik tak velmi odlišných nastavení a situací tak dobře.
nakonec jsem já, který jsem se ponořil do srdce světa, znepokojivý stejně jako (a jistě také proto, že-i když ne výhradně) samotná Karen je znepokojivá-fascinující, ale obtížně řešitelná zblízka. V tomto smyslu je román zcela úspěšný. Přesto zůstává nepříjemný pocit, že velká část románu je také Chybná – od jeho nepravděpodobných postav a mnoha epizod až po samotnou zápletku.
možná důvodem, proč román způsobuje tolik neklidu, je to, že Karen nemůže být z definice považována za nespolehlivého vypravěče, i když příběh mě, který se ponořil do srdce světa, se jeví jako zcela nespolehlivý …..
já, který jsem se ponořil do srdce světa, je jistě pozoruhodný román, ale je těžké nemít z toho velmi smíšené pocity (ale znovu: to byl pravděpodobně také bermanův záměr). Je to přesvědčivé, znepokojující a frustrující čtení-a určitě neobvyklé a mimořádně čitelné dílo.

– M. A.Právo, 3. Prosince 2012 –

– Hlavní stránka –

odkazy:

já, kdo se ponořil do srdce světa:

• Henry Holt publicity page
• Simon a Schuster publicity page
• redakční Planeta publicity page
• Éditions du Seuil publicity page
• s. Fischer publicity page

recenze:

• jak Crowe letí (a čte !)
• doma s knihami
• Bibliphile u moře
• bruneta bibliofil
• Deutschlandfunk (German)
• kvůli knize
• Líbí se mi tyto knihy
• začíná se mnou
• Kirkus recenze
• Leer y leer (Spanish)
• Libération (French)
• moi, Clara et les mots (French)
• Neue Zürcher Zeitung (German)
• the observer
• Orion magazine
• El Placer de la lectura (Spanish)
• Publishers Weekly
• Ralph
• recenze Broads
• Salient
• Shelf Awareness
• Story Circle Book Reviews
• Sur la route de Jostein (French)
• SusieBookworm
• thevoiceofma
• The Washington Independent Review of Books

ostatní knihy zájmu v rámci přezkumu:

• viz index latinské a jihoamerické literatury
• viz index španělské literatury
• viz index beletrie pro děti a mladé dospělé

– návrat na začátek stránky –

o autorovi:

Sabina Bermanová je mexická autorka a dramatička.

– návrat na začátek stránky –