Komu se to může týkat: – poezie denně

v Polaroidu v zásuvce domudalší příbuzní si vybrali, jsem rozostření v pozadí, mop stříbrných vlasů. Rašple popela, když vyprázdníte sporákje trochu jako můj hlas, uvízl v komíně jako hnízdo.Nebudete muset vědět, jak jsem otálel, o mém přetrvávajícím strachu z hadů, nebo jak jsem dával hrozné dárky, když jsem se jim vůbec obtěžoval dát.Řekl mi psychik, abych si vzpomněl na nemilované mrtvé, a tak jsem to udělal, ale ne tak, jak by chtěli, když si vzpomněli, jak byli oškliví, když pili ukradené drobné z prádelny, když si mysleli, že to nikdo neviděl. Strávil jsem roky psaním svých posledních dopisů, odepsáním dluhu studené postele, předstírat, že jsem zaneprázdněn, když jsem byl doma na gauči kočkou.Za peníze jsem udělal mnoho věcí-uvězněné ondatry, padělané děkovné poznámky, ať mě muži pohladí, když jsem tančil.Většinou jsem hrál roli někoho, kdo se staral, naklonil se na židli a snažil se vypadat zasnoubeně,zaujatý strýc, kterého jste si nebyli úplně jisti, že se vám líbí.To jsem já, co Kouřím ve Winnebagu, a nechávám si vlasy čisté. Jsem tam mrtvý, když se rebarbno nikdo neobtěžuje vybírat a moje bezcenné sbírky-hadrové koberce, betonoví skřítci – byly s největší pravděpodobností vyhozeny do koše.Někdy jsem lhal, když jsem se nudil. Chtěl jsem, abys věděl, co vím, i když jsem to nakonec dal přednost, abych tě rozesmál.Tento život, který jsem vedl, byl většinou soukromý, a hodiny byly stráveny hledáním netopýřího Guana z rozpadající se sady schodů.Nikdo o tom nevěděl a zdálo se, že to nikoho nezajímá.Předvídal jsem, jak zanedbaný se Městský hřbitov stal, Zahlédl ve vizi zrezivělý plot, který pustil jelena.Svlékli kůru z juniperskterý nakonec sestoupil v bouři.Byl jsem v té bouři, foukané přes icetoward Arcadia. To je město ve Wisconsinu a ne nějaké jméno pro ráj.