Směnka v Indii

Stručná poznámka k směnce

součet peněz, které mají být zaplaceny, musí být určitá a určitá částka. Zákon týkající se “obchodovatelných nástrojů” v zákoně o směnkách, je kodifikován ve Společenství. Téměř všechny jurisdikce, včetně Nového Zélandu, Spojené království, Mauricius, kodifikoval zákon, pokud jde o obchodovatelné nástroje. V Indii vstoupil v platnost Zákon o Obchodovatelném nástroji z roku 1881. Abychom pochopili význam obchodovatelného nástroje, stačí říci, že to znamená směnku, směnku nebo šek splatný buď na objednávku, nebo na doručitele. Během renesance se v Evropě používala směnka. Později, během 20. století, nástroj se podstatně změnil jak v použití, tak ve formě a byly přidány určité klauzule.
historie směnky:
běžné prototypy směnek a směnek vznikly v Číně. Zde v 8. století za vlády dynastie Tang používali speciální nástroje zvané feitsyan pro bezpečný převod peněz na dlouhé vzdálenosti. Později takový dokument pro převod peněz používaný arabskými obchodníky, kteří používali prototypy směnek-suftadja a hawala v 10-13 století, pak takové prototypy používali italští obchodníci ve 12.století. V Itálii ve 13. -15. století směnka a směnka získávají své hlavní rysy a další fáze jejího vývoje byly spojeny s Francií (16. -18. století, kde se objevila podpora) a Německem (19. století, formalizace směnného práva). V Anglii (a později v USA) se směnné právo lišilo od kontinentální Evropy kvůli různým právním systémům
Oddíl 4 zákona o obchodovatelných nástrojích, 1881:
“směnka”.-
“směnka” je písemný nástroj (nejedná se o bankovku nebo měnovou bankovku) obsahující bezpodmínečný závazek podepsaný výrobcem, zaplatit určitou peněžní částku pouze určité osobě nebo na příkaz určité osoby nebo nositeli nástroje.
abychom pochopili pojem “směnka” jasně, je vhodné odkázat na následující rozhodnutí Nejvyššího soudu Hon ‘ ble v Andhra Pradesh.
Bolisetti Bhavannarayana @ … vs Kommuru Vullakki látkový obchodník … ; 1996 (1) ALD Cri 530, 1996 (1) ALT 917; lavice: k Agarwal, V R Reddy, N S Reddy; v tomto případě přišla k posouzení následující otázka.
zda je žaloba směnkou? Pokud ne, jaká je jeho povaha?
abychom odpověděli na tuto otázku, bylo rozhodnuto takto: “Pokud jde o první otázku, můžeme si připomenout skutečnost, že indický zákon o známkách z roku 1899 (zkrátka “zákon o známkách”) vybírá kolkovné z různých dokumentů různými sazbami, a proto je nutné nejprve určit povahu jakéhokoli dokumentu, než se rozhodne o otázce řádné kolkovné splatné na takovém dokumentu. Definice “dluhopisu” nebo “směnky”, jak je uvedena v samotném zákoně o známkách, je proto podstatná pro účely určení povahy jakéhokoli dokladu. Sekce 2 (22) zákona o známkách definuje “směnku” takto:
“směnka” znamená směnku, jak je definována zákonem o obchodovatelných nástrojích z roku 1881;
“obsahuje také poznámku slibující platbu jakékoli částky peněz z jakéhokoli konkrétního fondu, který může nebo nemusí být k dispozici, nebo za jakékoli podmínky nebo nepředvídané události, které mohou nebo nemusí být provedeny nebo se stanou.”
v kontextu této definice “směnky” uvedené v § 2(22) zákona o známkách nabývá na významu definice pojmu uvedená v zákoně o obchodovatelných nástrojích z roku 1881. Oddíl 4 posledně uvedeného zákona definuje “směnku” takto:
“”směnka” je písemný nástroj (nejedná se o bankovku nebo měnovou bankovku) obsahující bezpodmínečný závazek podepsaný výrobcem zaplatit určitou peněžní částku pouze určité osobě nebo na příkaz určité osoby nebo nositeli nástroje.
ilustrace
:
(a) ” slibuji zaplatit B nebo objednat Rs. 500.”
(b) ” uznávám, že jsem dlužen B v Rs. 1 000, která má být zaplacena na požádání, za přijatou hodnotu.”
(c) ” Mr. B, I.O. U. Rs. 1,000″.
(d) ” slibuji zaplatit B Rs. 500 a všechny ostatní částky, které mu náleží.”
(e) ” slibuji zaplatit B Rs. 500, nejprve odečteme peníze, které mi může dlužit.”
(f) ” slibuji zaplatit B Rs. 500 sedm dní po mém manželství s C. “
(g) ” slibuji, že zaplatím B Rs. 500 za smrt D, za předpokladu, že mi D ponechá dost na zaplacení této částky.”
(h) ” slibuji zaplatit B Rs. 500 a doručit mu mého černého koně 1.ledna příštího roku.”
nástroje označené (A) A (b) jsou směnky. Nástroje označené (c), (d), (e), (f), (g) a (h) nejsou směnky.”
tato definice směnky sama o sobě naznačuje, že může existovat několik typů směnek. Z těchto různých kategorií směnek, některé mohou být považovány za “obchodovatelný nástroj” ve smyslu oddílu 13 zákona o obchodovatelných nástrojích a s některými dalšími nemusí být zacházeno, ale právě touto skutečností, povaha dokumentu se nezmění, pokud se jedná jinak o směnku. Jinými slovy, Je-li dokument “směnkou” ve smyslu oddílu 4 zákona, bude i nadále “směnkou”, ať už přichází nebo nepřichází ve smyslu pojmu “obchodovatelný nástroj”, jak je definován v oddíle 13 zákona. Z tohoto důvodu, byli jsou toho názoru, že oddíl 13 zákona o obchodovatelných nástrojích, nebo definice pojmu “obchodovatelný nástroj”je zcela irelevantní, pokud jde o rozhodování o povaze konkrétního dokumentu jako směnky, nebo jinak. Podobně a z podobných důvodů, je zcela irelevantní odkazovat na ustanovení § 13 zákona při rozhodování o povaze jakéhokoli dokumentu jako “dluhopisu” nebo jinak. V souladu s tím není nic, co by bylo v rozporu s některým z orgánů uvedených v referenčním usnesení, dobrým zákonem.”
směnka není povinně ověřitelným dokladem:
generačně nejsou k provedení směnky nezbytní žádní atestoři. V případě Chandabolu Bhaskara Rao, Hondle High Court of a. p rozhodl, že ” protože směnka není povinně ověřitelným dokumentem, i když jsou odebrány podpisy atestorů, po jeho provedení nepředstavuje materiální změnu, a tak se nedostane do sporu. Proto, zda v době jeho popravy existovali atestoři nebo ne, je nepodstatné, tím spíše, když je jeho poprava přijata.
Hon ‘ ble Plná lavice rozsudek Madras High Court hlášeny v Hariram v. I. T. Komisař, (F. B.). V tomto případě se uvažovalo o následujícím dokumentu, který zní takto:
” směnka provedená ve dnech 14-6-1947 ve prospěch Arunachaly Chettiarové, syna Kolakkary Chettiara pobývajícího ve vesnici Palappudi, vesnička Sathyamangammal, Gingi Taluk Kuppuswami Chettiar, syna Venkatachaly Chettiar, pobývajícího ve výše uvedené vesnici. Pokud jde o částku, kterou jsem od vás obdržel v Tiruvannamalai v roce 1943 a kterou jsem dostal za otevření obchodu Javuli od T. Arunachala Iyer částka, kterou jste našli, je Rs. 3,000. Protože vám musela být zaplacena tato částka rupií tři tisíce, zaplatím to samé spolu s úroky v Rs. 0-4-0 měsíčně za Rs. 100 v šesti stejných splátkách a stejné plnění. Za tímto účelem je směnka, kterou jsem provedl s mým souhlasem.”
jejich Lordstva se domnívala, že dotyčný dokument není směnkou, protože neexistuje žádný bezpodmínečný závazek zaplatit určitou částku peněz.
rozdíl mezi směnkou a hundim nebo směnkou vysvětluje jeho lordstvo Vradachariar, J., těmito slovy :
“ale tam, kde dlužník dává svou vlastní směnku jako součást úvěrové transakce, zdá se mi umělé zacházet s tím, že každý “slib zaplatit” získaný v této poznámce odpovídá platbě, a pak se snažit importovat teorii “podmíněné” platby. “
Je-Li Směnka V – Přípustné-Nápravě:
1). “1. Zda může žalobce podat žalobu na navrácení jím předložené částky na základě původního protiplnění, pokud je směnka, na jejímž základě je žaloba podána, přípustná jako důkaz podle § 35 zákona o známkách, a, pokud ano, za jakých okolností ?
2. V případě, že směnka je in-přípustné v důkazu, zda akce může být zachována pro navrácení částky buď na teorii “peníze měl a obdržel” nebo podle ustanovení § 70 zákona o smlouvě. “
2). Otázka se týkala lavičky hon ‘ Bel sedmi soudců divizní lavicí, na kterou dva z jejich lordů Obul Reddi a Madhava Reddy, JJ. byli členy, je
” zda žalobce může podat žalobu na navrácení částky, kterou mu předložil, na základě původního důvodu žaloby, pokud je obchodovatelný nástroj prokazující transakci nepřípustný v důkazech podle § 35 zákona o známkách. “
nutnost postoupit otázku větší lavici vznikla v důsledku názoru vyjádřeného Gopal Rao Ekbote, J. (jak byl tehdy) v Mohdu. Jamal Saheb v. Munnar Begum,, který nesouhlasí s rozhodnutím plné lavice Nejvyššího soudu Madras v Perumal Chettiar v. Kamakshi Ammal, ILR (1938) Mad 933 = (vzduch 1938 Mad 785 (FB )). Učený soudce, Gopal Rao Ekbote, rozhodl, že žalobce může mít své peníze zpět prostřednictvím dokumentu, je v důkazech přípustný, protože je dostatečně razítkem a tento oddíl 91 zákona o důkazech není překážkou pro žalobce, který uspěl na mimosmluvním základě, to je, v žalobě za peníze, které měl a obdržel. V tomto závěru se učený soudce zdá, že cítil, že není vázán rozhodnutím plné lavice v ILR (1938 ) Mad 933 = ( AIR 1938 Mad 785 ( FB) jako ” dvě rozhodnutí, o nichž rozhodla v roce 1918 Rada záchodů ( John v.Dodwell a Co. Ltd. AIR 1918 PC 241 a Juscurn Boid v. Prithichandlal, AIR 1918 PC 151) nebyly upozorněny na plnou lavici “. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soudy Allahabad, Bombay a některé další Nejvyšší soudy zaujaly odlišný názor, než jaký vyjádřila Plná lavice pěti soudců Nejvyššího soudu v Madrasu v ILR (1938) Mad 933 ( 935) = (AIR 1938 Mad 785 (FB) výše položená otázka byla předložena k posouzení větší lavici.
směnka vyžaduje řádné kolkovné:
Venkatasubbaiah v. Bhushayya, 1963 (1) An.WR (NRC) 31. To byl případ, ve kterém Hon ‘ ble High Court of a. P posuzoval skutečnost § 35 zákona o známkách. Rozhodl, že směnka provedená v jiném státě odpovídá za kolkovné ve státě, kde byla vyrobena, a za nezaplacení nezbytné kolkovné, dokument by byl nepřípustný. Pro takovou pohotovostní sekci 19 zákona o indickém razítku by platil. Podle této části, směnka vyhotovená nebo vyhotovená z Indie musí, před předložením k přijetí nebo platbě nebo schválení, převede nebo jinak vyjedná v Indii, připojte k němu správné razítko a zrušte to samé. Prima facie uvedená část by se nevztahovala na směnku provedenou v Indii, a jakákoli směnka provedená v jednom státě může být předložena v jakémkoli jiném státě v Indii s razítkem na směnce, není třeba platit žádné další kolkovné. Sekce 19 uvažuje o tom, že směnka vytažená z Indie a používaná v Indii nebo v jakémkoli státě, vyžaduje řádné kolkovné podle indického práva.
doporučení pro změnu § 35 zákona o známkách, 1899
domnívám se, že není mimo rozsah vidět 178.zprávu indické právní komise , pokud jde o doporučení pro změnu § 35 zákona o známkách, 1899 & “směnky na směnky”. Příslušná část zprávy zní takto:
oddíl 35 zákona o známkách, 1899 & “směnky na směnky”:
úvodní část § 35 zákona o známkách z roku 1899 stanoví následující: “Každá osoba, která má ze zákona nebo souhlasu stran oprávněných přijímat důkazy, nesmí být uznána jako důkaz pro jakýkoli účel, nebo musí být jednána, registrována nebo ověřena jakoukoli takovou osobou nebo jakýmkoli veřejným činitelem, ledaže je listina řádně opatřena razítkem”.
ustanovení a) až e) ustanovení výše uvedeného odstavce. 35 obsahují ustanovení, která umožňují, aby byl nástroj použit jako důkaz při platbě kolkovného v plné výši (pokud není opatřen razítkem) nebo při platbě nedostatečného kolkovného (je-li kolkovného nedostatek ) a tato podmínka umožňuje výběr pokuty až do výše desetinásobku kolkovného nebo případného nedostatku. Výběr pokuty je samozřejmě diskreční
ustanovení a) § 35 však neumožňuje validaci nástroje, jak je uvedeno výše, v případě “směnky nebo směnky”. Výsledkem je, že zatímco u všech ostatních nástrojů je předepsán postup pro následnou validaci nástroje výběrem kolkovného nebo pokuty, takový postup není k dispozici v případě “směnek a směnek”. I když je strana, která ji chce použít jako důkaz, připravena zaplatit kolkovné a pokutu, není mu to dovoleno, pokud jde o tyto nástroje. Dokument se stal “odpadním papírem”. Z důvodu tohoto rigidního postupu aplikovaného pouze na “směnky a směnky”, několik dlužníků může neoprávněně uniknout odpovědnosti.
indické soudy také nebyly schopny učinit spravedlnost v takových případech, kdy se jedna strana spoléhá na “směnku nebo směnku”, která není opatřena razítkem nebo je nedostatečně opatřena razítkem. Kromě toho ustanovení § 91 zákona o důkazech také stojí v cestě a brání tomu, aby v takových případech byly předloženy ústní důkazy. To je zřejmé z obrázku (b)níže § 91 zákona o důkazech. Tato postižení vedla k velkému objemu soudních sporů. Rada záchodů, Nejvyšší soud a Nejvyšší soud prohlásily svou bezmocnost při překonávání těchto ustanovení § 35, pokud zakazují validaci “směnek a směnek”. Výsledkem je, že tyto nástroje nemohou být použity jako důkaz “pro jakýkoli účel”.
V jednom novém případě u Nejvyššího soudu v Andhra Pradesh v době, kdy se naše měna přesunula ze starého systému” rupií, annas a paise “do současného systému ” naya-paise”, byla směnka, která musela nést kolkovné ve výši 4 annas podle zákona o známkách, provedena na dokladu opatřeném kolkovným ve výši “dvacet čtyři” naya-paise na závazku, že každá anna byla rovna šesti naya paise. Ale, podle nového systému, správný ekvivalent 4 annas byl 25 paise, a oblek byl zamítnut z důvodu nedostatku kolkovného jedné naya paisa. Zákon se nikdy nezměnil. Ve skutečnosti zvláštní lavice sedmi soudců Nejvyššího soudu Andhra Pradesh v L. Sambasivarao vs. Balakotaiah AIR 1973 AP 343 (FB) potvrdila dřívější rozsudek pěti soudců Nejvyššího soudu Madras v Perumal Chettiar vs. Kamakshi Ammal (AIR 1938 Mad 785 (FB)). Rozsudek Nejvyššího soudu v Andhra Pradesh je vyčerpávající a odkazuje na celý případový zákon v této věci. Ve skutečnosti se týká 133 rozhodnutí různých soudů. Otázkou je, zda tato nespravedlnost, která je výsledkem zákona z roku 1899, má být napravena tím, že umožní, aby byl nedostatek zaplacen, s nebo bez sankce, jak může rozhodnout příslušný orgán.
v některých případech soudy vymyslely různé teorie o udělení úlevy tím, že rozhodly, že “směnka nebo směnka” je zajištění nebo že neobsahuje všechny podmínky smlouvy, a proto § 91 zákona o důkazech nemůže vyloučit ústní důkaz. V některých dalších případech soudy uvedly, že by mohlo dojít k žalobě na dluh. Nicméně, kdykoli jsou vzneseny takové důvody nepřípustnosti, existuje nekonečný soudní spor a nejistota. Strana by nevěděla, zda by takový důvod byl nakonec přijat za překonání rigidního držení těla podle § 35 zákona o známkách a stejně přísného pravidla podle § 91 zákona o důkazech.
podle našeho názoru spravedlnost těm, kteří se rozešli s penězi na základě směnky nebo směnky, vyžaduje, aby toto ustanovení v § 35 bylo zrušeno a aby se postup pro zaplacení kolkovného nebo pokuty vztahoval i na tyto nástroje. To dále zvýší příjmy státu. Takový postup rovněž odstraní zbytečné spory o tom, zda lze plaint změnit tím, že umožní žalobci žalovat dluh, a také odstraní spory týkající se přípustnosti ústních důkazů.
Komise, po řádném zvážení různých aspektů, jmenovitě vykreslení spravedlnosti těm, kteří se rozešli s penězi, výhoda, která vznikne státu prostřednictvím výběru kolků nebo sankcí a odstranění zbytečných sporů, je toho názoru, že v ustanovení písm.a) sec. 35 zákona o známkách z roku 1899 se slova “každý takový nástroj, který není nástrojem, který je účtován pouze s Clem nepřesahujícím deset naya paise, nebo směnka nebo směnka, podléhají všem spravedlivým výjimkám, které jsou přijaty jako důkaz”, slova “jakýkoli takový nástroj musí být přijat jako důkaz”, se nahrazují rovněž se navrhuje provést omezenou retrospektivní operaci této změny ve všech případech, kdy řízení před soudy nebo orgány uvedenými v odstavci 35 nedosáhlo.
rozsah presumpce: důkazní břemeno v případech směnky:
Hon ‘ble Nejvyšší soud v Kundan Lal Rallaram v. Custodian, evakuovat majetek, Bombay, mluvení přes jeho lordstvo k. Subba Rao, J. vzhledem k rozsahu presumpce stanovil zákon takto:
” sekce 118 stanoví zvláštní pravidlo důkazů použitelné pro obchodovatelné nástroje. Předpoklad je zákonný a podle něj soud mimo jiné předpokládá, že obchodovatelné nebo schválené k posouzení. Ve skutečnosti to vrhá důkazní břemeno o selhání protiplnění na tvůrce poznámky nebo podporovatele, případně. Výraz “důkazní břemeno” má dva významy – jeden, důkazní břemeno jako věc práva a prosby a druhý břemeno zahájení řízení; první z nich je stanovena jako právní otázka na základě žalobního důvodu, a tak se během celého soudního řízení nezměnila, zatímco druhá není konstantní, ale posunuta, jakmile účastník předloží dostatečné důkazy, aby vznesl domněnku v jeho prospěch. Důkazy potřebné k posunu břemene nemusí být nutně směrovány důkazy nebo přiznání učiněná protistranou; může obsahovat nepřímé důkazy nebo domněnky práva nebo skutečnosti. Žalobce, který říká, že prodal určité zboží žalovanému a že směnka byla provedena jako protiplnění za zboží a že je v držení příslušných účetních knih, aby prokázal, že vlastnil prodané zboží a že prodej byl zohledněn pro konkrétní protiplnění, by měl předložit uvedené účetní knihy. Je-li takový relevantní důkaz zadržen žalobcem, s.114, zákon o důkazech umožňuje soudu vyvodit domněnku, že pokud budou předloženy, uvedené účty by byly pro žalobce nepříznivé. Tato domněnka, pokud je vznesena soudem, může za určitých okolností vyvrátit domněnku práva vznesenou podle § 118 zákona o Obchodovatelném nástroji.”
‘ In Haribhavandas Parasaran and Co. V. A. D. Thakur a.I. R. 1963 Mys. 107, bylo rozhodnuto, že-je povinné, aby domněnka podle § 118 písm.a) byla učiněna, dokud nebude prokázán opak. Skutečnost, že povaha protiplnění, jak je uvedena v obchodovatelném nástroji, se liší od povahy uvedené v plaintu, může být soudem v pozdější fázi zvážena, spolu s veškerými důkazy v tomto případě, při určování, zda byl prokázán odpor k zákonné domněnce. Pouhá existence takové skutečnosti by však sama o sobě nebyla důvodem k tomu, aby soud ignoroval oddíl 118 a postavil problém, který by zatížil žalobce, aby prokázal protiplnění za obchodovatelný nástroj, jehož provedení bylo přijato. Břemeno by mělo být stále na žalovaném, aby prokázal, že je třeba zvážit.”
v Kundanlal v. depozitář, evakuovat majetek, bylo pozorováno “se zvláštním odkazem na § 118 zákona o Obchodovatelném nástroji, Nejvyšší soud poznamenal takto: jakmile je exekuce prokázána, § 118 zákona o obchodovatelných nástrojích ukládá soudu povinnost vznést domněnku v jeho prospěch, že uvedený nástroj byl předložen k posouzení. Tato domněnka posouvá důkazní břemeno ve druhém smyslu,tj. Žalovaný může předložit přímý důkaz, který prokáže, že směnka nebyla podložena zvážením, a pokud předložil přijatelné důkazy,břemeno se opět přesune na žalobce atd. Žalovaný se může také spolehnout na nepřímé důkazy, a pokud jsou okolnosti, na které se spoléháme, přesvědčivé, břemeno se může rovněž znovu přesunout na žalobce”.
v Alex Mathew v. Philips a Division Bench Vrchního soudu v Kerale měl příležitost zvážit stejnou otázku a lavici-
skutečnou zásadou, kdy byly vzneseny různé případy a byly předloženy důkazy na podporu obou těchto souborů případů, je to, že veškeré důkazy ve věci předložené žalobcem a žalovaným a závěry učiněné soudem nebo které mají být soudem změněny, jakož i domněnky práva a skutečnosti, které je třeba vyvodit ze všech zjištěných skutečností a souvisejících okolností, musí být zkoumány jako celek, aby se zjistilo, zda je předpokladem, že se jedná o podle § 118 písm. a) zákona bylo vyvráceno, či nikoli. Nebylo by správné pouze na základě nálezu, který by vyvrátil případ žalobce, pokud jde o zvážení, domnívat se, že domněnka podle § 118 písm.a) byla vyvrácena.
In Palaniappa Chettiar v. Rajagopalan a.I. R. 1928 Mad. 773. divizní lavice Vrchního soudu v Hon ‘ ble Madras rozhodla, že pokud je bod odůvodnění protiplnění v pro-poznámce sice nepravdivý, důkazní břemeno se přesouvá na držitele směnky proti samotnému výrobci bankovky a mnohem silnější, proto, by tomu tak bylo, pokud musí být protiplnění prokázáno proti třetím stranám.
In G. Venkata Reddi v. Nagi Reddi . Basheer Ahmed Sayeed, J., při projednávání podobné otázky s odkazem na důkazní břemeno, když bod odůvodnění v obchodovatelném nástroji týkající se protiplnění není vyhotoven, (kde bod odůvodnění ve směnce byl, že protiplnění bylo zaplaceno, ale v plaintu bylo tvrzeno,že protiplnění bylo nájemní částka, která byla splatná od žalovaného) rozhodl, že rozhodnutí ve věci Palaniappa Chettiar v. Rajagopalan a. I. R. 1928 Mad. 773. zvítězí, protože jinak to způsobí vážnou nespravedlnost.
Chcete-li se dozvědět více o historii směnky, následující rozhodnutí mohou být užitečné mít jasnou představu.
1. Mohde. Jamal Saheb v. Munnar Begum,, který nesouhlasí s rozhodnutím plné lavice Nejvyššího soudu Madras v Perumal Chettiar v. Kamakshi Ammal, ILR (1938) Mad 933 = (vzduch 1938 Mad 785 (FB )).
2. Rozhodnutí plné lavice v ILR (1938) Mad 933 = (AIR 1938 Mad 785 (FB ) jako ” dvě rozhodnutí rozhodla v roce 1918 Rada záchodů (John v. Dodwell a Co. Ltd. AIR 1918 PC 241 a Juscurn Boid v. Prithichandlal, AIR 1918 PC 151)
3. Plná lavice pěti soudců Madras High Court v ILR (1938) Mad 933 (935) = (AIR 1938 Mad 785 (FB )
4. Pithi Reddy v. Velayudasivan, (1885-1887 ) ILR 10 Mad 94 and Perumal Chettiar ‘ s case, ILR ( 1938 ) Mad 933 = (AIR 1938 Mad 785 (FB ) )
5. Plná Lavička v případě Perumala Chettiara. ILR (1938 ) Mad 933 = AIR 1938 Mad 785 (FB)
6. Plná lavice Nejvyššího soudu v Madrasu v případě Perumala Chettiara. ILR (1938) Mad 933 = AIR 1938 Mad 785 (FB), není správné a rozhodnutí vyžaduje, aby bylo zrušeno.
7. V případě Perumala Chettiara. ILR (1938) Mad 933 = AIR 1938 Mad 785 (FB) byl to třetí pohled, který byl vyjádřen plnou lavicí.
8. Šejk Chán, (1881) ILR 7 Cal 256,
9. Golap Chund Marwaree v. Thakurani Mohokoom Kooaree. (1878) ILR 3 Cal 314
10. Pramatha Natha Sandal v. Dwarka Nath Dey. (1896) ILR 23 Cal 851,
11. To je názor Petherama. CJ, byl založen na tom, co je uvedeno v Farr v. Cena, (1800) 1 východ 55 = 102 ER 22 viz. Že existence nezatištěné směnky nezbavuje žalobce od navrácení původního protiplnění, pokud jsou spisy pro tento účel řádně zarámovány.
12. Indra Chandra v. Hiralal Rong. AIR 1936 Cal 127 a Mahatobuddin Mia v. Md, Nazir Joddar AIR 1936 Cal 170 R. C. Mitter. J., sedící svobodný, rozhodl, že není nutné, aby před provedením takové směnky existovala nezávislá výslovná smlouva a že skutečnost, že peníze byly zapůjčeny, znamená slib, že je splatí, a žalobce v takovém případě má důvod jednat o předpokládaném slibu, který je nezávislý na směn.
13. Firma Tarachand v. Tamijuddin, vzduch 1935 Cal 658, kde řekl, že pokud by žaloba žalobce na vrácení peněz byla dokončena před provedením směnky, měl by právo žalovat a uspět na originálu: pokud však nezakládá svůj případ v plaintu na původní úvaze, je mimosoudní, protože směnka je nepřípustná, protože důkazy jsou nedostatečně orazítkované.
14. Rada záchodů v Sadasuk Janki Das v. Sir Kishen Pershad, SIR 1918 PC 146 a následoval rozhodnutí v Sheik Akbar v. Sheikh Khan, (1881) ILR 7 Cal 256 a Nazir Khan, v. Raz Mohan, vzduch 1931 vše 185 (FB). Jeho názor v případě 1935 byl, že v případě, že provedení směnky a půjčování peněz jsou současné tvořící nedílnou součást téže transakce a bankovka se stane nepřípustným důkazem, žalobce bude mimosoudní. Učený soudce s velkou úctou k němu jako by se houpal mezi dvěma tribunami, které zaujali dva hlavní soudci svého soudu.
15. Krishnaji Narayan Parkhi v. Rajamal Manikchand Marwari, (1900) ILR 24 Bom 360 se zabýval případem odpovědnosti vyplývající z hundi.
16. Chenbasapa v. Lakšman Ramachandra, (1894) ILR 18 Bom 369. Pokud byl uznán rozdíl mezi případy, ve kterých je žaloba podána pouze na vědomí nebo hundi, a případy, ve kterých existuje a může existovat nárok na navrácení původní půjčky.
17. Jacob 7 Co.v. Vicumsey. AIR 1927 Bom 437, následoval rozhodnutí v (1900) ILR 24 Bom 360 z toho důvodu, že je pro něj závazné, v tom, že pokud je směnka nedostatečně vyražena, může žalobce pokračovat v žalobě na půjčku.
18. Jako poslední stanovisko Nejvyššího soudu Allahabad, jak je vyjádřeno ve vzduchu 1943 všech 220 a je v rozporu s úplným rozhodnutím Nejvyššího soudu Madras v případě Perumal Chettiar, ILR (1938) Mad 933 = (AIR 1938 Mad 785) (FB)
19. (1882 ) ILR 4 Vše 330, bylo zjištěno, že: “ačkoli jsme si možná přáli být schopni tvrdit, že vazba uzavřená mezi stranami nevylučovala žalobce-navrhovatele, aby se zotavil z jeho účtu uvedl, ocitáme se neschopní tak učinit. “
20. Ram Sarup v. Jasodha Kunwar, (1912 ) ILR 34 všech 158, které jsou v rozporu s výše uvedeným pohledem, spočívalo na diktátu Lorda Kenyona ve známém případě (1800) 1 východ 55 = 102 ER
21. Banarasi Prasad v. Fazl Ahmad, (1906) ILR 28 vše 298, ačkoli údajně následovat případ (1881) ILR 7 Cal 256
22. Baijnath Das v. Salig Ram, (1912) 16 Ind Cas 33 (All)
23. AIR 1929 všech 254 a názor vyjádřený učenými soudci byl citován a schválen sirem Lionelem Leachem, C. J. v případě Perumala Cettiara ILR (1938) Mad 933 = (AIR 1938 Mad 785) (FB) v rozsahu působnosti § 91 zákona o důkazech.
24. Případ Baijanath Das (1912) 16 1. Cas 33 (vše)
25. AIR 1931 ALL 183 (FB)zrušil rozhodnutí v (1912) ILR 34 AI158 a (1906) ILR 28 AII 293 odkazoval se na supra a následoval rozhodnutí Parsotham Narain v. Taley Singh, (1903) ILR 26 AII 178 a Sheikh Akbar v. Sheikh Khan. (1882) ILR 7 Cal 256.
26. Miyan Bux v. Mt. Bodhiya, AIR 1928 AII 371 (SB).
27. Plná lavice pěti soudců ve vzduchu 1943 všech 220 (FB ).
28. Plná lavice Vrchního soudu Oudh sestávající z Wazir Hasan, CJ Srivastava a Raza, JJ. Nicméně, vzal jiný názor než ten vyjádřený ve vzduchu 1931 All 183 (FB )
29. Plná lavice case ve vzduchu 1943 All220.
30. Rozhodnutí plné lavice ve vzduchu 1921 všech 183 (FB ) vyžadovalo přehodnocení.
31. Maung Chit v. Roshan a spol., AIR 1934 zazvonil 339 = ILR 12 zazvonil 500 (FB). Zjistil však, že není schopen souhlasit se 4. a 6. návrhem Sira Arthura Page C. J. (které byly schváleny plnou lavicí Nejvyššího soudu v Madrasu) z důvodu, že on (Page C. J. ) správně neuvedl zákon.
32. Ram Bahadur v. Dasuri Ram, (1913 ) 17 Cal LJ 399.
33. Mohde. Akbar Khan v. Attar Singh, 1936 vše LJ 986 = vzduch 1936 PC 171.
34. Divize lavice Allahabad High Court v návaznosti na plnou lavici rozhodnutí ve vzduchu 1943 vše 220 (FB)
35. Rozhodnutí plné lavice, otázka může být sotva považována za vyřešenou ; (Dhaneshwar Sahu v. Ramrup Gir, ILR 7 Pat 845 = ( vzduch 1928 Pat 426), kde se Macpherson, J., týkal pouze na základě stare decisis.
36. Divizní lavička Vrchního soudu Patna v Sarajoo Prasad v. Rampawari Devi. zvažoval otázku, zda každá půjčka s sebou nese smlouvu o splacení, a pokud ano, bylo otevřeno žalobci, aby podal žalobu na původní zvážení handnote.
37. Udaram Mangiram v. Laxman Marwari, vzduch 1927 Nag 241 rozhodl, že i když se směnka stane nepřípustnou důkazem nedostatku řádného razítka, věřitel může ustoupit od původní transakce podle oddílu 70 zákona o smlouvě, který považuje směnku za neexistující, a požádat o vrácení zaplacené protiplnění. Toto rozhodnutí podporuje názor učeného soudce v, ale je v rozporu s pohledem Madras Full Bench v případě Perumala Chettiara. ILR (1938) Mad 933 = AIR 1938 Mad 785 (FB).
38. Gulam Mohad. Labroo v. Habib Ullah. AIR 1966 J & K 127. Po propracovaném přezkumu případů vyjadřujících odlišné názory nesouhlasil s názorem vyjádřeným plnou lavicí Vrchního soudu v Allahabadu ve vzduchu 1943 AII 220 (FB).
39. K. Anantharajaiah v. Shivaramaiah. AIR 1968 Mts 148
40. Rozhodnutí Nejvyššího soudu v Rangúnu ve vzduchu 1934 zazvonilo 389 = ILR 12 zazvonilo 500 (FB), které bylo schváleno plnou lavicí Nejvyššího soudu v Madrasu.
41. Je-li úvěr sjednán, jedná se o předpokládanou dobu dohody, že půjčka bude splacena (1913) 41 1ND App 142 (PC)
42. Když směnka nebo směnka nebo opravdu cokoli jiného, je dána užším věřiteli v souvislosti s půjčkou, a to buď v době, kdy je půjčka sjednána, nebo později, podmínky, za kterých je dána a přijata, jsou otázkou skutečnosti a nikoli zákona, (1889) 22 QBD 610.
43. Re Romer a Haslam, (1893) 2 QB 286 na p. 296 a Bowen. L. J. (Ibid. P. 300): Farr v. Cena (1800) 1 východ 55 = (102 ER 22)
44. Commr. Z daně z příjmu, Bombay v. Ogale Glass Works Ltd., ( 1885-1887 ) ILR 10 Mad 94 a také dva případy Gopala Padayachi v. Rajagopal Naidu, AIR 1926 Mad 1148 a Chinnayya Naidu v. Srinivasa Naidu, AIR 1935 Mad 206 = ( 67 nl LJ 912), které zasáhly jinou notu, byly zmíněny v hlavním rozsudku Sira Lionela Leacha, CJ a v rozsudku soudce Varadachariara, Krishnasami v. Rangaswami, (1884 ) ILR 7 Mad 112
45. Pothireddy ‘ s case, (1885-1887 ) ILR 10 Mad 94,
46. Muthusastrigal v. Viswanatha, ILR 38 Mad 660 at p. 663 = ( AIR 1914 Mad 657 (2) ).
47. Dula Meah v. Abdul Rahaman, 28 Cal WN 70 = 81 Ind Cas 461 = (AIR 1924 Cal 452),
48. Případ Brown v. Watts, (1808)127 ER 870,
49. Re Romer & Haslam, (1893 ) 2 QB 286
50. Crowe v. Clay, (1854 ) V. 9 Exch
51. Payana Reena Saminathan v. Pana Lena Palaniappa, (1913 ) 41 Ind App 142 (PC )
52. Dargavarabu Sarrapu v. Rampratabu (1902 ) ILR 25 Mad 580 (FB )
53. Jambhu Chetty v. Palaniappa Chettiar (1903 ) ILR 26 Mad 526,
54. Palaniappa Chetty v. Arunachellam Chetty, (1911 ) 21 Mad LJ 432
55. Felix Hadley & Co. v. Hadley (1898) 2 Ch 680 a Lord Maugham v Rhokana Corpn. Ltd. v. Inland Revenue Commrs. 1938 AC 380 pozorováno na s. 433:
56. Chitty o smlouvách (dvacáté třetí vydání )
57. Kniha o směnkách (dvacáté druhé vydání) na straně 392:
58. Taylor on Evidence Vol. 1 P. 276 (12. vydání
59. Madras High Court in AIR 1926 Mad 1148 a AIR 1935 Mad 206, které jsou v rozporu s případem Pothi Reddy (1885-1887) ILR 10 Mad 94, protože tato dvě rozhodnutí byla postoupena a zrušena plnou lavicí.
60. Případ Pothi Reddy (1885-1887) ILR 10 Mad 94, a Sheik Akbar v. Sheikh Khan, (1881 ) ILR 7 Cal 256
61. Chanda Singh v. Amritsar Banking Co., AIR 1922 Lah 307
62. Ram Jas v. Shahabuddin, vzduch 1927 Lah 89.
63. Sohan Lal Nihal Chand v. Raghu Nath Singh, AIR 1934 Lah 606
64. Amin Chand v. firma Madho Rao Banwari Lal, .
65. Dvě rozhodnutí Rady záchodů v AIR 1918 PC 241 a AIR 1918 PC 151
66. Sadasuk Janki das ‘ s case, AIR 1918 PC 146
67. Tři rozhodnutí Nejvyššího soudu ve státě Západní Bengálsko v. B. K. Mondal a synové,; New Marine Coal Co. v. Unie Indie a Mulamchand v. stát Madhjapradéš,
68. Případ Royal Bank of Canada v. král, 1913 AC 283, byl odvoláním od rozsudku Nejvyššího soudu v Albertě. Hlavní spor byl o platnosti statutu (Alberta Act 1 Geo 5 C 9) prošel v 1910, zabývající se prodejem některých dluhopisů.
69. Wilson v. Church, (1879 ) 13 Ch D 1 na s. 49,
70. Moses v. Macferlan, (1760 ) 97 ER 676
71. Sinclair v. Brougham, 1914 AC
72. viz Smithovy hlavní případy, Poznámky k Marriot v. Hampton, (1797 ) 7 TR 269 = 2 SM LC (11.vydání. ) 421)
73. Brook ‘ s Wharf and Bull Wharf Ltd. V. Goodman Brothers,) 1937 1 KB 534,
74. 1914 AC 398 od P. H. Wins-pole v (1937) 53 LQR 447.
75. Případ Fibrosa Spolka Akcyjna v. Fairbarin Lawson Combe Barbour Ltd., 1943 AC 32 ;
76. Lothamasu Sambasiva Rao vs Thadwarthi Balakotiah: AIR 1973 AP 342
závěr:
tento článek neposkytuje informace o všech aspektech směnky, například jsem se nedotkl aspektu podstatných změn směnky, důvodu padělání, výroby atd.,. Vzhledem k tomu, že existuje řada rozhodnutí o “směnce”, je velmi obtížné projednat veškerou judikaturu. Nicméně, pokusil jsem se předložit některá rozhodnutí o tomto aspektu. Důkladná kontrola a porozumění dicta pozorované ve výše uvedených rozhodnutích, nepochybuji o tom, že naše znalosti o aspektu směnky budou obohaceny. Existují určité změny jsou nutné, pokud jde o § 35 zákona o známkách, 1899 & ‘ směnky na směnky . Není možné si vzpomenout na slova Lorda Atkina ” být primárně účtenkou, i když spolu se slibem zaplatit, nebyla to směnka. Vzhledem k tomu, že dokument nezaznamenal ani neuvedl všechny podmínky smlouvy mezi stranami, a protože v dokumentu nebylo nic vysvětlující, jak byly peníze přijaty, nebylo stranám zabráněno prokázat, že byly vyplaceny půjčkou nebo vkladem nebo za jiným účelem. “.
****************
# Chandabolu Bhaskara Rao vs Betha Saidi Reddy; rozhodnuto 5 duben, 2006
# Lothamasu Sambasiva Rao vs Thadwarthi Balakotiah; vzduch 1973 AP 342
# Law Commission of India; sto sedmdesát osmá zpráva o doporučeních pro změnu různých právních předpisů, občanských i trestních.; Prosinec, 2001
# pozorováno v K. P. O. Moideenkutty Hajee vs Pappu Manjoran & Anr ; JT 1996 (3), 329 1996 SCALE (2)784; Bench: Justice Ramaswamy, k.
# In Kundanlal v. Custodian, Evacuee Property (1963) 1 S. C. J. 347 : (1963) 1 An.W. R. (S. C.) 85: (1963) 1 M. L. J. (S.C.) 85: A. I. R. 1961 S.C. 1316.